Super, mám svou VLASTNÍ porodní bednu.

06.03.2022

Zase jsem přibrala. Na procházce se sotva valím a jedla bych jako protržená. Ještě, že mě hlídají. Kdyby to bylo jen na mně, tak jsem nejspíš 2x taková. Jooo, to jsou ty chutě těhotných budoucích matek. Jardy jsem si tento týden moc neužila. Měl spoustu práce, pořád něco v kanceláři počítal. Ale zase tak moc mi to nevadí, protože jak píší všechny pejskovské těhotenské kalendáře - 53. den březosti = "Fenka odpočívá a připravuje se na porod." No a to je přesně to, co dělám :-)

Co mě ale překvapilo, že jsem Járu neviděla pořádně ani v sobotu. Zalezl do dílny, vystrčil vždycky hlavu jen když jsme šli s Béťou a Věrkou na prochajdu a zase tam zmizel. Přišel domů až večer a skučel, že ho bolí záda. Co mám říkat asi já, když se vláčím s tím svým bříškem. No ale dozvěděla jsem se, že ten celý den tam vyrábí něco pro mě, že to jsem prý ještě neviděla a ten zázrak mi zítra (jakože dnes) předvede.

A taky že jo. Po obědě k nám přijel Olda s Míšou, hezky mě pošimrali a pak šel Olda pomoci Járovi s tou "bednou". Tak to jsem tedy nežrala. Takové monstrum. Vchod jako do boudičky, ale chybí tomu střecha. Nechápu. A to v tom údajně budu teď trávit dost času. Na to jsem tedy dost zvědavá, to bych chtěla vidět. Že tam budu bydlet s prckama. Bez střechy nad hlavou, jo? Necháme se všichni překvapit.

Bedničku jsem si tedy vyzkoušela a mám si na ní asi 14 dnů zvykat. Tady máte pár fotek a uvidíte, jak mi to zvykání šlo dnes, 1. den. Jako dobrý, ale že by to byla zase taková pecka, to tedy není.

Mějte se krásně a zase brzy napíšu. Čauky, pac a mlask, vaše Johanka