Kulatí se mi bříško

27.02.2022

Hezký den či večer, je tady neděle a tak jsem se zase pustila do psaní. Na Akimka vzpomínáme každý den, moc nám chybí. Stejně jako Anežka. Všichni se snažíme jit životem dál, je to ale takové podivné i smutné, před rokem jsme byli 4, to bylo báječné. 

Jára s Věrkou ale říkají, že za pár dnů nás tady bude tolik, že budu teda čubrnět. Já to pořád nechápu, kde se u nás vezmou další pejskové. A prý to budou ještě ke všemu nějaká "prťata", jako jsem byla kdysi já. Ukazovali mi fotky, co že jsem to byla za mrňouska. Si to teda vůbec nepamatuju. Dnes jsme byli na delší procházce. Nebyla delší vzdáleností, ale časem.  Že Bettynka ve svých 14 letech není zrovna sprinter, tak to už víme. Ale mně se chodí nějak hůř. Jako bych snad přibrala nějaké to kilo navíc nebo co. Že by ještě Vánoce? Jako že nějaký dozvuk? No je fakt, že mám takové větší bříško. Mám šílenou chuť k jídlu, žrala bych od rána do večera a prý mám zvýšené nároky. Haha. Prostě mám chutě, no. Takže mám svoje skvělé už štěněčí granulky, každý den banán, tvaroh a k tomu ještě různé mlsky, to je život. Jen se mi blbě běhá. A navíc se chci neustále mazlit. Prý si to mám užít do sytosti, za pár týdnů budu mít jiné starosti. Jaké?

Nějak to bude souviset asi s tím, co se u nás chystá. Dějou se tu totiž divný věci. A já je úplně asi nechápu. Můj čas ale teprve přijde a pak pochopím a vše mi docvakne (mi slibují).

Mějte se moc hezky, věřte s námi v lepší dny budoucí, zachovejte si naději a víru v dobro a budeme všichni doufat, že vše dobře dopadne. A to nejen u nás doma.

Vaše Johanka a celá moje smečka.