1 kluk a 3 holčičky

17.03.2022

13. března jsem napsala článeček "Já už chci porodit". To jsem tedy vážně netušila, že se mi to splní tak brzy.

14. března hned ráno jsem cítila, že už to asi přichází a nespletla jsem se. Jára hned volal naší Katce, ta popadla ultrazvuk, svou velikánskou veterinářskou brašnu a vyrazila k nám. Přijela dopoledne, měla jsem už stahy. Porod vůbec nebyl jednoduchý, dost jsme se všichni natrápili. Holt i u nás pejsků je to někdy jako u vás lidí. Může to jít jako po másle a nebo taky ne. Jsem šťastná, že se mi narodili 4 krásná a zdravá štěňátka. Mám jednoho kluka a tři holčičky. Ale že nám to trvalo, párali jsme se s tím celý den až do 2 hodin ráno a Katka u nás raději i přepsala, aby mi hned ráno po snídani vyšetřila bříško a znovu prohlédla všechna štěňátka. Jsme v pořádku.

Musím vám tedy po pravdě říct (napsat), že jsem netušila do čeho jdu. Je to krásné, ale je to záhul. Hned po narození mimin, místo abych si oddechla, tak mě Jára s Věrkou začali učit, jak si opatrně vlézt do bedničky k miminům, jak si mezi ně lehnout a pak se to ke mně všechno přicuclo, mňoukalo to a začalo mi to cucat cecíky. Štěňátka poprvé začala bumbat moje mlíčko a já je krmila. To po tom trápení bylo krásné. 

Co jsem ale zase nevěděla, že je trošku rozdíl mezi třeba mnou, Bettynkou a těmi mrňnousky. Já i Bettka jíme normálně, prostě ráno a večer. Jenže tyhlety papají skoro pořád. Takže já je nakrmím, to je tak 10-15 minut. Pak jim musíme očistit bříška, pak si zalezou buď ke mně do kožíšku, nebo se zachumlají v dece. Tam si chrupkají a já, sotva zamhouřím oči, tak abych už je zase otevřela, protože po hodince a půl už to má zase hlad a znovu ta hladová smečka vyráží útokem (zatím se tedy spíš ještě plazí a orientují se čichem, protože očička otevřou až tak za 10 dnů) a vrhá se na vlné bradavky.  hurá, zase papání. No a tak to jde pořád dokola. Nespím já, Věrka ani Jára. Jen Béťa má havaj. Ta si spí kdy chce, protože hůř slyší, tak já jsem furt ve střehu abych slyšela každé písknutí štěňátek, což tedy Bettku fakt absolutně nevzrušuje. Buď to vážně neslyší, nebo to na nás hraje. Co ale slyší dobře je zašustění pytlíku s piškotkama, to se ošidit nedá. To je tam dokonce dřív než já. Než se vyhrabu od štěňat, tak Béťa už cpe. A to navíc doráží všechny dobroty, které teď já dostávám jakožto kojící mamina. Včera krůtí prsíčka s rýží, štěněčí mlíčko s vločkami, banánky, ..  

A Béťa to má taky a zásluhy nikde. My jí to ale všichni přejeme. Ba ne, dobře víme, že je to naopak, zásluhy má největší. Díky ní tu dnes my všichni jsme.